Proč my velryby skáčeme?

No tohle! Jedna malá chybka a jsou toho plné noviny. Tak tohle jsem já. Něco vám o sobě prozradím....

Těší mě - Pravá Jižní Velryba. Jsem savec, patřím mezi kytovce a na rozdíl od médií, která si mě vzala na paškál kvůli špatně namířenému skoku, vám prozradím něco o mé velké rodině. Ale uznávám chybu, tak nejdřív ty snímky z novin...

Dorozumíváme se stejně jako delfíni, pomocí sonaru, vydáváme pískání, klikání, něco jako chrochtání, je to slyšet na míle daleko, tak nevím, že by mi nerozuměli? Občas plácáme ocasem o hladinu, je to slyšet hooodně daleko! No ale uznejte, vidíte na snímku ten provoz?

Jsem ještě tele (tak mi dvounožci říkají), při narození jsem měl jenom kolem 5-6 metrů, tak za deset let, až budu dospělý, vyrostu kolem 15-ti m a holky, ty mívají ještě o 1,5 m víc, až 16,5 metru! My, Pravé Jižní velryby se dožíváme 90 až 100 let a v mámině břichu jsme okolo 12-ti měsíců.

Do vody ze mě vykoukla nejdřív ocasní ploutev, jak jsem se narodil, maminka mi pomáhala udržet se na hladině, abych mohl dýchat a po půlhodině už jsem plaval sám! Ale od mámy se minimálně rok nehnu, má výborné, smetanové mléko, po kterém rychle rostu a mám dost energie k dovádění.

Další brácha nebo ségra se mámě narodí za 1-3 roky, než vyrostu, to si ještě zablbneme! Kolem jižního pobřeží Afriky se mi moc líbí, trávíme tu celou zimu, narodil jsem se tu v květnu, když máma připlavala a na jih se vrátíme během prosince. Jezdí si nás tady fotit lidi z celého světa! My jsme zůstali ve Walker Bay, parádní místo a taky tu mám jednu kamarádku, které jsem předváděl tyhle skoky.

Vím, kde bydlí, tahle skála je dobře vidět, podle toho to poznám, zrovna na ni mávám ploutvičkama. Vezme kolo a foťák, jede podél pobřeží a já plavu a dělám blbosti v oceánu. Minulý týden hodila na písku pěknou držku, ale viděl jsem to jenom já, máma a tety byly zrovna pod vodou, sorry, ale hrozně jsem se nasmál.

A tohle je moje rodina. Na horní části hlavy máme dva otvory, které fungují jako nozdry, když vyfoukneme, vypadá to jako písmeno V, poznáte nás podle toho na velkou dálku - několika kilometrů.

Jsme velmi společenští tvorové, vidíte: máma a ostatní samice s mláďaty, býváme ve čtyřech i šesti dohromady, ale to víte, randit se chodí většinou po dvojicích

Na hlavě se nám tvoří bílé útvary, což je cizopasník (korýš). Podle toho nás dobře rozeznáte, každá velryba má tyhle ostrůvky trošku jiné.

Já ještě piji mléko od maminky, ale ona se živí planktonem a drobnými korýši, procedí je přes kostice, co jí rostou z horní čelisti, kostice jsou pevné, ale pružné a mohou být až tři metry dlouhé - jejich základem je keratin, stejně, jako vaše nehty.

A tohle je prostě relax ve Walker Bay.

Ještě vám ukážu, jak to vypadá, když jsou lidi hodně zvědaví a připlavou v těch svých kocábkách s foťákama.

Tak snad jsem vám alespoň trošku něco z našeho života prozradil. Budu se sem vracet každý rok, je tu nádherná příroda a mám tady kámošku! To od ní vím, že navždy zůstanu v jejím srdci, a říkala, že vidět velryby je prostě zážitek na který nikdy nezapomenete! Ahoj, zamávám ještě ocasní ploutví....pa pa

http://www.dovolena-jizni-afrika.cz

Autor: Jitka Fialová | čtvrtek 22.7.2010 19:55 | karma článku: 20,16 | přečteno: 2037x
  • Počet článků 12
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4489x
Změna je život, právě teď v africké divočině, průvodcuji, pozoruji a fotím.... a pořád se učím, uff. Marně se neříká "těžký život dobrodruha" (dvojklik na můj ksichtík)