Máte děti, vnoučata, neteře a synovce? Nezapomínejte na ně s příběhy! Právě pro ně tu zrovna jeden mám. Nebo že by se zamysleli i dospěli? Uvidíme.
Řeka Zambezi je pro hrochy ráj
Před dávnými lety se v daleké Africe, na mohutné a kouzly opředené řece Zambezi odehrál zajímavý příběh.
Žije tu vedle sebe spousta hrochů i krokodýlů, sdílejí stejná území v řece, břehy i množství ostrovů. Ale nebylo tomu tak vždycky. Byly doby, kdy se hroši a krokodýli nesnášeli. A proč? Nedokázali jít jeden za druhým a vysvětlit si úplně základní věci - třeba jak a čím se živí. Tak si ten příběh vyslechněte.
"Co tady zas děláš? Tohle je moje místečko!" křičí naštvaný hroch na krokodýla.
"Je to poslední varování, příště, jak tě tu nachytám, zmaluju tě, že se nepoznáš! Je tu nejlepší tráva v okolí," ještě zavříská a naštvaně plave k ostatním hrochům, povalujících se ve vodě.
"Jaká tráva, ty tlustoprde, co to meleš, plašíš tu s tím svým tlustým zadkem akorát tak ryby!" nenechal si to líbit krokodýl.
"Chodíš se sem rochnit a pak všechny uplavou, už mi pořádně kručí v břiše!" stěžuje si krokodýl.
"Jaké ryby, ty drzoune plazivý, co to plácáš? Jak lezeš po zemi, ničíš mi tu šťavnatou trávu podél břehu!" huláká už pořádně rozzuřený hroch.
A jak se mu krokodýl posmíval, že je tlustý, to už bylo i na hrocha moc. Rozběhl se ke krokodýlovi, že už si to s ním jednou pro vždy vyřídí. Krokodýl na nic nečekal a zmizel raději v Zambezi.
Přemýšlel nad tím, proč hroch pořád žvaní něco o trávě, vždyť skoro celý den polehává ve vodě, právě v místech, kde plavou ty nejchutnější ryby! Tak proč si tak zakládá na bahnitém břehu s trochou trávy?
"Na to rozhodně musím přijít, už ho mám tak akorát dost" umínil si krokodýl.
"Čápe, počkej, chci se tě na něco poptat," volá krokodýl na čápa sedlatého, který zrovna přiletěl chytat žáby, "nevíš, co na mně tak hrochovi vadí? Přece nechce vylovit všechny ryby v Zambezi jen pro sebe, je jich tu dost pro všechny a už i tak je tlustý, jako bečka!" Čáp se začal smát, až se mu nohy podlamovaly.
"Slone, slyšíš hlupáka krokodýla? On si myslí, že hroch loví ryby! Nesnáší se kvůli tomu už celou věčnost!"
Slon, který se přišel do řeky osvěžit a napít, nevěřil svým velkým uším. "Co? Odkdy hroch loví ryby? Ten přece žere trávu, krokodýle!" smíchy se nemohl ani nadechnout a chobotem plácal o hladinu Zambezi.
Krokodýl se zastyděl a rozhodl se, že za hrochem ještě zajde, že s ním promluví, aby si to vyjasnili. Žijí na tak krásném místě už tolik let! Možná mezi nimi konečně zavládne pohoda.
Počkal na příhodnou chvíli, až bude hroch v lepší náladě a z uctivé vzdálenosti na něj volá: "Hrochu, co ty vlastně žereš a proč jsi celé dny ve vodě?"
"No, co bych asi tak žral, hlupáku, nevidíš snad, že žeru trávu?" naštvaně odpovídá hroch.
"A vůbec, co je ti po tom, že odpočívám ve vodě? Je pravda, jsem trochu tlustý a voda mě nadnáší, je to mnohem příjemnější. A taky mám jemnou kůži, musím si ji chránit před sluncem, nejsem takový obrněnec, jako ty!", už trochu smířlivěji dodává hroch. "A proč se tu zase potuluješ a tak hloupě se vyptáváš, drzoune? Už jednou jsem ti říkal, že tohle je moje místo!" trval si hroch na svém.
"Tak je to pravda, co říkal čáp i slon, ty opravdu žereš trávu! Takže my si vlastně nevadíme, protože já mám rád ryby! Jen občas se v trávě schovávám, abych si ulovil na přilepšenou nějakou tu antilopu nebo pakoně. Všechny naše hádky byly úplně zbytečné!" volá na hrocha s úlevou krokodýl.
"No jasně, vidíš snad v mé tlamě nějakou rybu?" otevřel hroch svou velkou hubu, aby se krokodýl pořádně podíval, že má v tlamě jenom trochu trávy. A tak od těch dávných časů už žijí krokodýli i hroši vedle sebe a každý se živí, co má nejraději. Hroši spásají trávu a krokodýli loví ryby. Už na sebe nekřičí a nenapadají se.
Jenom pro jistotu mají hroši pořád ve zvyku rozmetávat svým srandovním ocáskem hovínka po celém okolí, aby krokodýl dobře viděl, že tam opravdu nemá žádné rybí kostičky.
A tak až pojedete do Afriky, uvidíte, že hroši i krokodýli žijí na překrásné řece Zambezi pospolu a bez šarvátek. Stačilo si jen pár věcí vysvětlit.
