Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Namíbie - magická a tajemná africká kráska

25. 05. 2010 9:38:45
Obtočí si vás kolem prstu, nedá se jí ubránit, má v sobě magickou, nezkrocenou sílu a zůstane vám navěky v srdci. Tak to alespoň vnímám já.
Namíbie - Etosha leopard

Namíbie - Etosha leopard

Na pár minut vás chci odlákat od každodenních radostí i starostí a chvilku se toulejme po jižní Africe.

Představit Namíbii v jednom článkuj je nemožné, pokusím se v několika pokračováních alespoň nahlédnout do tohoto úchvatného koutu naší planety. Nebudu vás unavovat zeměpisnými údaji, kdo chce, internet je jich plný, ráda bych se chtěla podělit o dojmy z mého putování touto  krajinou.

Namíbie nepatří k často navštěvovaným destinacím, svou nezkrotnou a bizarní přírodou je však fenoménem pro milovníky skutečné divočiny a pro nadšené fotografy a čumily, mezi které se počítám. Taky mám velké štěstí, že ji mohu poznávat se skutečným profíkem na jižní Afriku, je to rodilý Jihoafričan Jean-Pierre Botha.

Namíbie - jak modeluje vodaGeologická rozmanitost je v Namíbii jedinečná, bizarní skalní a písečné útvary hrají nekonečné představení světel, barev a stínů, měnících se s denní dobou. Pro fotografa skutečný ráj! Vydejme se na cestu, pokusím se vám některé z nejzajímavějších míst přiblížit.

Vyrážíme z Jihoafrické republiky, takže se do Namíbie dostáváme z jihu a čeká nás Fish River Canyon, údajně druhý největší na světě, řeka tu vymodelovala kaňon dlouhý přes 160 km, široký až 27 km a hloubky tu dosahuje 550 m. Je pozdní odpoledne, ideální čas pro mou zrcadlovku, nenechávám ji zahálet a využívám měkkého odpoledního světla k focení.

Duny na cestě k SossusvleiBrzy ráno vyrážíme k další pozoruhodnosti, k hvězdicovitým dunám okolo jílovité prolákliny Sossusvlei. Jsem u vytržení, až 300 metrů vysoké červené duny. Na naší krásné planetě nenajdete vyšší. Magické místo. Musím nahoru, a tak s těžkým fotobatohem už si to funím na vrchol duny. Pocity jsou nepopsatelné, vychutnávám si kouzlo tohoto okamžiku, když slunce pomalu sklouzává k obzoru a barví duny ještě víc do ruda. "A teď poběž dolů!" volá na mě JP a už "ujíždí" ze svahu. Báječné! Jeden krok v prudkém svahu a písek vás sveze o pár metrů níž, dole jsem za pár sekund.

Je pozoruhodné, že na první pohled v nehostinné krajině, s pár keři a zkroucenými trnovníky nás (a my je) pozorují statní přímorožci, antilopy skákavé, pštrosi a drzí šakali. Přívlastek drzí je tu právem, jen jsme se utábořili, rozdělali ohniště a vytáhli maso k večeři, jakoby jsme je svolávali! Večeři jsem ubránila, ale jedna z mých měkoučkých kožených sandál byla pro jednoho šakala natolik neodolatelná, že ani po honičce s klackem za bouřlivého povzbuzování přítomných: " Přidej, chyť ho, zloděje!",  jsem svého nedosáhla. Nu což, zbytek výpravy trávím v praktických sandálech z pneumatiky.

lachasak.jpgDalší den přijíždíme do malebného města Swakopmund na pobřeží Atlantiku, užijeme si lehce civilizace v podobě výborného oběda a čepovaného piva v místní hospůdce a jedeme k velké kolonii, čítající okolo 100 000 dovádivých lachtanů. Navečer už nás čeká skalnatá přírodní scenérie Spitzkope a opět je tu neopakovatelná hra světel, barev a stínů. Podmanivou atmosféru a zvláští skalnaté útvary vytvořené erozí si užívám i při světle vycházejícího slunce.

SpitzkopeAbychom se dostali i do odlehlých míst, jistí to Toyota 4x4, využíváme období sucha a tak se písečnými koryty občasných  řek dostáváme jakoby do jiného století. Purros  je jednou z nezkrocených divokých oblastí, kam se běžný turista nedostane. V okolí řeky Horaisib pozorujeme směčky lvů, stádečka antilop, žiraf, přímorožců, pštrosů, šmejdí tu šakali a kolem řeky potkáváme pouštní slony.

Lví smečkaNoc v těchto končinách je ještě magičtější, v tak odlehlé krajině nejsou žádná rušivá světla, obloha je jasná a hvězdy vám připadají blíž, cítila jsem se součástí zářivého vesmíru plného hvězd. Na jiném místě jsem tento fantastický pocit sounáležitosti nezažila. A kolik jich padalo! Těch přání!

Druhý den, s moukou, cukrem a šňupacím tabákem jdeme navštívit vesničku Himbů. S dárky a pokorou žádáme asi pětizubého náčelníka, aby nám ukázal vesnici a dovolil nám udělat pár záběrů. Jasné, funguje to, po vzájemném rituálu představování nás provází k chatrčím, před nimiž polonahé Himbky pečují o batolata a vyrábějí ozdoby.

Himbské parádniceJedna z náčelníkových manželek zrovna připravuje červenou hlinku, kterou se Himbky natírají, a tak mi dovolí jít k ní do chýše a přihlížet. Mast je chrání před sluncem i hmyzem, je to směs tuku, speciální červené hlínky a bylin. Navečer chápu, že jsem kromě náčelníka neviděla jiné muže, přivádějí svá stádečka hubeného dobytka do ohrazené vesnice. Jsem v jiném světě, lidé jsou přátelští a otevření, všechno dostává jiné dimenze, čas, prostor...  (Himbové jsou na samostatnou kapitolu, ještě se k nim někdy vrátím)

Územím Himbů se pak cestou necestou dostáváme k vodopádům Epupa a mě se opět nedostává slov. Řeka Kunene vytvořila v těchto místech nádherné scenérie. Kromě hlavního proudu tu z vysokého břehu padá do rokliny nesčetně menších vodopádů, všude kolem stovky let staré baobaby, které, jakoby provokativně rostly kořeny nahoru. Procházím se kolem řeky plné krokodýlů, kde si himbští kluci klidně chytají ryby a pasou svá stádečka. No nevyměnili byste to občas?

etoshakudu.jpgNemohu z vyprávění vynechat Etoshu - nejrozlehlejší pakr Namíbie. Opravdová perla mezi národními parky Afriky. Obzvlášť teď, v období sucha je pozorování divoké zvěře skutečným požitkem. Okolo napajedel se střídají všichni zástupci bohaté africké fauny. Dokonce i kempy jsou v blízkosti napajedel a tak můžete i večer pozorovat, jak se tu střídají nosorožci, kteří taktně vycouvají před rozdováděným stádem slonic s mláďaty, po nich se přijdou napít kudu, zebry, antilopy. Jeden příjemný večer jsem vydržela až do půlnoci, odměnou mi byla podívaná na leoparda a na rozloučenou se té noci přihnala i smečka "uchechtaných" hyen. "Bando, v červenci nashledanou", šeptám směrem k napajedlu a už se těším na příští dobrodružství.

Ale slíbila jsem jen pár minut, tak krásné bytí a co nejdřív budu pokračovat ve vyprávění o našich afrických výpravách.       http://www.dovolena-jizni-afrika.cz

Autor: Jitka Fialová | úterý 25.5.2010 9:38 | karma článku: 22.68 | přečteno: 2257x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Hanka Slanařová

Zakarpatská Ukrajina na koních

Pokud někdo koukal do telefonu, tak jenom proto, aby si prohlédl fotky, které právě vyfotil. I přes všechny nádherné snímky ale člověk neprohlédne místní krásu, dokud si ji sám neprožije. Zakarpatské poloniny.

18.10.2017 v 17:06 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jana Schlitzová

Vodní dílo Stráž pod Ralskem

Slunce prosvětlovalo žloutnoucí i krvavě červené podzimní olistění stromů. Vydaly jsme se k vodní nádrži. Slunce si s námi začalo hrát a tak temné mraky střídalo dvouvteřinové rozsvícení slunce a obrazy v krajině se rychle měnily.

18.10.2017 v 11:00 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 254 | Diskuse

Ervín Dostálek

Severská romance 8:Tou nejnavštěvovanější přírodní atrakcí Norska je vodopád Voringsfossen

Nahoře parta Japonců s foťáky a tyčemi na selfiesnímky s vodopádem, my se pak prodíráme dolů do kaňonu, kde se voda po pádu ze 182 metrové výšky opět stává řekou Bjoreio, v níž rybáři chytají ryby, jimž se tu překvapivě tak daří.

18.10.2017 v 7:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak jsme mrzli v Thajsku

Pokud jste cizinec v Číně, jediný způsob jak přežít Čínský nový rok je vypadnout ze země. My tentokrát po dlouhé době opět do Thajska a Kambodže. Tento rok jsme si ale vzali počasí sebou...

17.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 518 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 7: Z hardangerského "Domova vandráků" k fantastickým vodopádům

Jsa ubytováni v Hardanger Vandrerhjemu v Lofthusu u Sorfjordu, pobočném zálivu Hardangerfjordu v jižním Norsku, se chystáme do Kinsarviku do údolí Husedalen k jeho čtyřem fantastickým vodopádům střežícím vstup do NP Hardangervidda

17.10.2017 v 7:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4301

Změna je život, právě teď v africké divočině, průvodcuji, pozoruji a fotím.... a pořád se učím, uff. Marně se neříká "těžký život dobrodruha" (dvojklik na můj ksichtík)

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.