Pojďte se mnou na návštěvu k Himbům, krásným lidem žijícím v severní části Namíbie a na jihu Angoly. Je to drsná, ale podmanivá oblast, kde se octnete jakoby v jiném čase ...
Kaokoland v Namíbii, kde Himbové žijí a k této oblasti neodmyslitelně patří, začíná navštěvovat a objevovat stále více turistů. Nechci o nich psát jako o "atrakci", jak to mnozí návštěvníci Afriky vidí a bohužel se tak i chovají. Podívejme se na jejich způsob života, na jejich krásu a sílu k zachování původních obyčejů.
Uspořádání jejich obydlí v Kraalu (vesnice) má svá pravidla, tak je dobré něco málo o tom vědět, když už jdeme na návštěvu. (neskutečně trapné, když tam čumilové vtrhnou jako do zoo, uff. Trochu pokory a úcty)
A - hlavnívstup do Kraalu, je tedy slušnost počkat na pozvání
B - na první pohled hromádka popela a kamení. Je to však posvátný oheň! Vždy je před obydlím stařešiny a není dovoleno vstoupit do prostoru mezi obydlím a obřadním ohněm, který slouží ke komunikaci s předky. Ti jsou díky ohni přítomni obřadům.
C - otevřený přístřešek, dalo by se říci veranda, místo, kde ve stínu ženy kojí své děti, zpracovávají máslo, melou kukuřici, klábosí a vyrábí ozdoby
D - spižírna - má jinou strukturu, než ostatní obydlí a když se ochladí, ženy tady u vnitřního ohniště připravují jídlo, stejně tak, když prší nebo je venku větrno, či jinak nepříjemně
E - přístřešek, chránící kůzlata a telátka, která ještě nechodí na pastviny s dospělým dobytkem
F - ohrada pro dobytek je srdcem a duší kraalu. Muži vyhánějí krávy a kozy přes den na pastviny, ženy se pak postarají o dojení.
Základem je dřevěná konstrukce, pak už stačí smíchat jen písek s kravincem
Himbové jsou především pastevci, ale v období dešťů uvidíte i políčka s kukuřicí.
Vevnitř obydlí je příjemný chládek a vůně z doutnajících vonných bylin a dřeva. Himbky se přikryjí jakousi dekou a kleknou si nad doutnající byliny, aby jejich tělo vonělo, je to součástí jejich hygieny. Také je potřeba se znovu natřít.
Hlinka, tuk a rozdrcené byliny jsou hlavní složky červené masti, kterou Himbky potírají sebe a děti. Jednak jsou krásné a hlavně chrání dětskou i svoji pokožku před sluncem a hmyzem. Jednou jsem jejich krém vyzkoušela a musím uznat, že potřená místa byla lépe chráněna před sluncem, než použitý krém s vysokých ochranným faktorem!
Hlinku používají i k úpravě vlasů, nanesou je na prameny, upravené do dredů a konce nechají volné. Ženy nosí po svatbě na hlavě koženou korunku.
Dívky mají dva copy směřující do obličeje, chlapci jeden, jen v období, kdy si vybírají manželku, rozdělí cop do dvou pramenů. Himbové chodí celý život s odhalenou horní polovinou těla. Himbky jsou velké parádnice a používají množství ozdob a šperků, většinou vyrobených z kůže, dřeva, mědi, mušlí, dobytčích rohů i ze skořápek pštrosích vajec. Sukýnky mají z ručně vydělávaných kůží, stejně jako postroje pro děti. Většinou chodí bosky nebo v kožených sandálech.
Pro spánek a odpočínek je důležitý hlavně stín.
Mnoho himských kraalů je v okolí kouzelných vodopádů Epupa a kolem řeky Kunene, která má dostatek vody po celý rok - tvoří hranici nezi Namíbií a Angolou. Žije v ní hodně ryb, kterými si Himbové zpestřují jídejníček, občas jsme na toulkách kolem nádherné řeky nebo ze člunu zahlédli i krokodýla.
Přemísťujeme se jižně, směrem k Opuwu, kde se počátkem 80.let, následkem dlouhotrvajícího sucha přesunulo tisíce Himbů (v té době uhynulo až 80% jejich dobytka). Někteří zůstali, většina se jich po vydatných deštích následující roky vrátila na svá půvosní stanoviště.
V okolí Opuwa je mnoho vesnic lépe přístupnějších, než na samém severu Namíbie. Také díky turistickým průvodcům sem zavítá mnoho návštěvníků, takže (nejenom tady) vznikl nový business z řad samotných Himbů. Ti vás za poplatek dovedou do himbské vesnice a ochotně vysvětlí a ukáží způsob jejich života.
Považuji to za rozumnější řešení, hlavně vzhledem k jejich právu na důstojnost a soukromí. Jsou to krásní a zajímaví lidé, takže si je chce každý turista vyfotit. Takto domluvená návštěva je rozhodně důstojnějším poznáním, než nahánění Himbů a trapné pokoutní focení, jako kdyby šlo o zvěř. Mimo jiné, to neplatí jen o Himbech. Tady je pár záběrů z takové domluvené návštěvy, Himbky to pojaly velkoryse i s tancem, přidal se donce i stařešina.
Tanečnice pak vytvořily kruhové tržiště a lákaly nás k nákupu jejich rukodělných výrobků.
Může se stát, že když táboříte na území, kde žijí Himbové, objeví se za tmy jako duchové, přisednou mlčky k ohni, zvlášť, když je chladno a jen pokyny pozdraví, aby vás přivítali, pozorují vaše počínání a zase po chvilce odejdou. Oheň v jejich chápání patří všem a je velmi důležitou součástí jejich kultury.
Bohužel turisté reagují dvěma způsoby: buď jim dávají "dárky" v podobě sladkostí, alkoholu nebo jiných nesmyslných věcí tzv. civilizovaného světa nebo je dokonce vyhání. Takové reakce mě velmi trápí, tím, že dostávají jídlo a alkohol, se totiž mimo jiné učí žebrat. Vozívám s sebou šňupací tabák, který úplně stačí, abych je mohla podarovat a poděkovat za přivítání. Himbové jsou bohatí lidé se stády dobytka a rozhodně nehladoví.
O Himbech, těchto nádherných lidech Kaokolandu a jejich zvycích bych mohla psát donekonečna.
Stejně tak o vlivu chování tzv. "civilizovaných návštěvníků". Ráda bych věřila tomu, že průvodci budou apelovat na cestovatele, kteří do těchto oblastí zavítají, budou do jejich života zasahovat co nejméně a projeví alespoň tolik úcty a pokory, aby návštěvy vesnic byly oboustranně příjemné a zajímavé.
Přitom stačí tak málo, uvědomit si, kdo jsme, kde jsme a proč.
Až se tedy vydáte za objevováním tajemství života jakýchkoliv etnik, pamatujte prosím na jejich svébytnost.
Můžeme to zkusit i společně.....
Přeji krásné dny, s úctou Jitka
víc afrického vyprávění po dvojkliku na můj ksichtík
