Není mnoho takových panenských oblastí, do kterých vás dnes pozvu. Myslím, že Emil Holub by souhlasil.
Není to tak dlouho, co se Zambie otevřela turismu a musím říci, že si v tomto směru počíná velmi dobře. Nejlepším krokem je zapojení domorodých obyvatel. Působí jako ochránci, průvodci a v ostatních službách spojenými s návštěvníky parků. Velká osvěta je věnována už dětem ve školách. Svou jedinečnou přírodu chrání, aby ji mohly obdivovat i další generace. Držím jim i nám pěsti!
Vypravme se do civilizací nedotčené oblasti lesních porostů, do údolí řeky Luangwa. Národní park South Luangwa se může pochlubit jednou z nejvetších koncentrací divoké zvěře (zejména leopardů) v Africe!
Řeka tu tvarovala po miliony let divoké údolí a meanry, kam chodí zvěř pít. To je i důvod, proč je nejlepší pro pozorování zvěře období sucha. Shromažďují se tu stáda buvolů, slonů, žeber, pakoňů, množství druhů ladných antilop a krásní opeřenci, kterých tu žije přes čtyři sta druhů.
Z predátorů jsou to hlavně leopard, smečky lvů, hyen a psů hyenovitých. Řeku obývá množství hrochů i krokodýlů. Spatři zde můžete i žirafou zambijskou, medojeda ...
South Luangwa je skutečný divoký ráj, kde se s místním průvodcem můžete vydat na pěší safari a z blízka tak máte možnost pozorovat divokou zvěř. Je to fantastický zážitek!
Na poslední výpravě do Zambie jsme kvůli momentálnímu nedostatku benzínu trochu změnili plány a přemýšleli jsme, kam dál, a tak díky této náhodné nepříjemnosti jsme se vydali do Zimbabwe, kde se už situace za poslední rok radikálně zlepšila. Vydali jsme se do parku Mana Pools rozprostírajícím se na břehu mé milované a návykové řeky Zambezi. Odměnou nám byla neuvěřitelná podívaná na zvěř bohatou a nádhernou divokou oblast.
Říkám jí hroší ráj, nikde v Africe jsem neviděla tolik hroších rodinek, jako právě tady.
My jsme kempovali na břehu řeky a tak jsme měli za sousedy tuhle hroší famílii. Kousek od nás měli vyšlapanou cestičku a v noci jsme poslouchali jejich funění a mručení, když se vydávali na pastvu.
Parádní je i projížďka na kajaku, jen to chce dávat dobrý pozor na obyvatele řeky, pozorování přírody a zvěře tak dostává úplně jiný rozměr a patří k mým nejúžasnějším zážitkům na mé lásce Zambezi.
Jednou navečer jsme si vyšli k meandru řeky a čekali na slony, kteří tu pravidelně chodí pít. Dodnes nevím, co je tak vystrašilo, že se dali na úprk, no, raději jsem si vlezla do auta, co kdyby.
Jak je vidět, daří se tu i impalám, místy jsou tu husté porosty, kde se schovávaly před sluníčkem.
Velkou výhodou je možnost pobývat i mimo auto, což oceníte, třeba když používáte stativ.
Cestou po Zimbabve jsme občas neodolali a zastavili u bizardních baobabů, pro nějaký ten snímeček.
Při našem putování jsme častokrát projížděli kolem typických afrických vesniček.
Nemohu si odpustit poznámku, že tyto oblasti jsou mnohem bohatší a divočejší, s minimálním množstvím turistů, než je to v Keni a Tanzánii, kde jsou plná auta a mikrobusy hlavně asijských turistů. Na jedné straně je to dobře, na druhé bych přála místním obyvatelům nějaký ten zdroj příjmu, aby nelovili nádhernou divokou zvěř. Mohu jim pomoci jen tak, že budu organizovat výpravy rozumných lidí, milujících divokou a nespoutanou africkou přírodu. Letos tam mířím v říjnu, kdy jsou ideální podmínky pro pozorování. Tip pro vás......
Příště vás pozvu do Mozambiku, a taky pod vodu, do hlubin Indického oceánu.
