Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Namíbie - magická a tajemná africká kráska

25. 05. 2010 9:38:45
Obtočí si vás kolem prstu, nedá se jí ubránit, má v sobě magickou, nezkrocenou sílu a zůstane vám navěky v srdci. Tak to alespoň vnímám já.
Namíbie - Etosha leopard

Namíbie - Etosha leopard

Na pár minut vás chci odlákat od každodenních radostí i starostí a chvilku se toulejme po jižní Africe.

Představit Namíbii v jednom článkuj je nemožné, pokusím se v několika pokračováních alespoň nahlédnout do tohoto úchvatného koutu naší planety. Nebudu vás unavovat zeměpisnými údaji, kdo chce, internet je jich plný, ráda bych se chtěla podělit o dojmy z mého putování touto  krajinou.

Namíbie nepatří k často navštěvovaným destinacím, svou nezkrotnou a bizarní přírodou je však fenoménem pro milovníky skutečné divočiny a pro nadšené fotografy a čumily, mezi které se počítám. Taky mám velké štěstí, že ji mohu poznávat se skutečným profíkem na jižní Afriku, je to rodilý Jihoafričan Jean-Pierre Botha.

Namíbie - jak modeluje vodaGeologická rozmanitost je v Namíbii jedinečná, bizarní skalní a písečné útvary hrají nekonečné představení světel, barev a stínů, měnících se s denní dobou. Pro fotografa skutečný ráj! Vydejme se na cestu, pokusím se vám některé z nejzajímavějších míst přiblížit.

Vyrážíme z Jihoafrické republiky, takže se do Namíbie dostáváme z jihu a čeká nás Fish River Canyon, údajně druhý největší na světě, řeka tu vymodelovala kaňon dlouhý přes 160 km, široký až 27 km a hloubky tu dosahuje 550 m. Je pozdní odpoledne, ideální čas pro mou zrcadlovku, nenechávám ji zahálet a využívám měkkého odpoledního světla k focení.

Duny na cestě k SossusvleiBrzy ráno vyrážíme k další pozoruhodnosti, k hvězdicovitým dunám okolo jílovité prolákliny Sossusvlei. Jsem u vytržení, až 300 metrů vysoké červené duny. Na naší krásné planetě nenajdete vyšší. Magické místo. Musím nahoru, a tak s těžkým fotobatohem už si to funím na vrchol duny. Pocity jsou nepopsatelné, vychutnávám si kouzlo tohoto okamžiku, když slunce pomalu sklouzává k obzoru a barví duny ještě víc do ruda. "A teď poběž dolů!" volá na mě JP a už "ujíždí" ze svahu. Báječné! Jeden krok v prudkém svahu a písek vás sveze o pár metrů níž, dole jsem za pár sekund.

Je pozoruhodné, že na první pohled v nehostinné krajině, s pár keři a zkroucenými trnovníky nás (a my je) pozorují statní přímorožci, antilopy skákavé, pštrosi a drzí šakali. Přívlastek drzí je tu právem, jen jsme se utábořili, rozdělali ohniště a vytáhli maso k večeři, jakoby jsme je svolávali! Večeři jsem ubránila, ale jedna z mých měkoučkých kožených sandál byla pro jednoho šakala natolik neodolatelná, že ani po honičce s klackem za bouřlivého povzbuzování přítomných: " Přidej, chyť ho, zloděje!",  jsem svého nedosáhla. Nu což, zbytek výpravy trávím v praktických sandálech z pneumatiky.

lachasak.jpgDalší den přijíždíme do malebného města Swakopmund na pobřeží Atlantiku, užijeme si lehce civilizace v podobě výborného oběda a čepovaného piva v místní hospůdce a jedeme k velké kolonii, čítající okolo 100 000 dovádivých lachtanů. Navečer už nás čeká skalnatá přírodní scenérie Spitzkope a opět je tu neopakovatelná hra světel, barev a stínů. Podmanivou atmosféru a zvláští skalnaté útvary vytvořené erozí si užívám i při světle vycházejícího slunce.

SpitzkopeAbychom se dostali i do odlehlých míst, jistí to Toyota 4x4, využíváme období sucha a tak se písečnými koryty občasných  řek dostáváme jakoby do jiného století. Purros  je jednou z nezkrocených divokých oblastí, kam se běžný turista nedostane. V okolí řeky Horaisib pozorujeme směčky lvů, stádečka antilop, žiraf, přímorožců, pštrosů, šmejdí tu šakali a kolem řeky potkáváme pouštní slony.

Lví smečkaNoc v těchto končinách je ještě magičtější, v tak odlehlé krajině nejsou žádná rušivá světla, obloha je jasná a hvězdy vám připadají blíž, cítila jsem se součástí zářivého vesmíru plného hvězd. Na jiném místě jsem tento fantastický pocit sounáležitosti nezažila. A kolik jich padalo! Těch přání!

Druhý den, s moukou, cukrem a šňupacím tabákem jdeme navštívit vesničku Himbů. S dárky a pokorou žádáme asi pětizubého náčelníka, aby nám ukázal vesnici a dovolil nám udělat pár záběrů. Jasné, funguje to, po vzájemném rituálu představování nás provází k chatrčím, před nimiž polonahé Himbky pečují o batolata a vyrábějí ozdoby.

Himbské parádniceJedna z náčelníkových manželek zrovna připravuje červenou hlinku, kterou se Himbky natírají, a tak mi dovolí jít k ní do chýše a přihlížet. Mast je chrání před sluncem i hmyzem, je to směs tuku, speciální červené hlínky a bylin. Navečer chápu, že jsem kromě náčelníka neviděla jiné muže, přivádějí svá stádečka hubeného dobytka do ohrazené vesnice. Jsem v jiném světě, lidé jsou přátelští a otevření, všechno dostává jiné dimenze, čas, prostor...  (Himbové jsou na samostatnou kapitolu, ještě se k nim někdy vrátím)

Územím Himbů se pak cestou necestou dostáváme k vodopádům Epupa a mě se opět nedostává slov. Řeka Kunene vytvořila v těchto místech nádherné scenérie. Kromě hlavního proudu tu z vysokého břehu padá do rokliny nesčetně menších vodopádů, všude kolem stovky let staré baobaby, které, jakoby provokativně rostly kořeny nahoru. Procházím se kolem řeky plné krokodýlů, kde si himbští kluci klidně chytají ryby a pasou svá stádečka. No nevyměnili byste to občas?

etoshakudu.jpgNemohu z vyprávění vynechat Etoshu - nejrozlehlejší pakr Namíbie. Opravdová perla mezi národními parky Afriky. Obzvlášť teď, v období sucha je pozorování divoké zvěře skutečným požitkem. Okolo napajedel se střídají všichni zástupci bohaté africké fauny. Dokonce i kempy jsou v blízkosti napajedel a tak můžete i večer pozorovat, jak se tu střídají nosorožci, kteří taktně vycouvají před rozdováděným stádem slonic s mláďaty, po nich se přijdou napít kudu, zebry, antilopy. Jeden příjemný večer jsem vydržela až do půlnoci, odměnou mi byla podívaná na leoparda a na rozloučenou se té noci přihnala i smečka "uchechtaných" hyen. "Bando, v červenci nashledanou", šeptám směrem k napajedlu a už se těším na příští dobrodružství.

Ale slíbila jsem jen pár minut, tak krásné bytí a co nejdřív budu pokračovat ve vyprávění o našich afrických výpravách.       http://www.dovolena-jizni-afrika.cz

Autor: Jitka Fialová | úterý 25.5.2010 9:38 | karma článku: 22.68 | přečteno: 2245x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Ladislav Větvička

Byl to komuňista. Ale umirněny. Tradyce v Koločavě byla obnovena.

Koločava, to je hrozna ďura v krasnem udoli Podkarpatske Rusi. Žije se tam blbě, bo všude daleko, dostat se tam da blbě, bo cesty pamatuju Masaryka a je tam nuda, bo zhyčkany turista tam nema co robit a raději vali do Chorvacka.

27.6.2017 v 11:11 | Karma článku: 31.85 | Přečteno: 1061 | Diskuse

Jan Tomášek

Oběd po indicku

Někde v indickém státe Radžastán – na úpatí nevysokých hor leží malá vesnice kam byli na oběd pozváni dva Češi. Jedním z nich jsem byl i já – psal se rok 1996.

27.6.2017 v 9:02 | Karma článku: 6.09 | Přečteno: 208 | Diskuse

Miroslav Hruška

Jak jsem vypnul aneb reportáž z druhé víkendovky v Jeseníkách

Jedna víkendovka mi nestačila. Respektive nebude stačit. S tímto pocitem jsem se přihlásil na obě jarní víkendovky Zeměchval. Takže sotva jsem se vzpamatoval z jedné víkendovky, vyrážím v pátek 5. května do Jeseníku znovu.

27.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jan Tomášek

Halič a severní Slovensko 1997

Tenkrát bylo Polsko taková země neprobádaná – už nevím přesně kdo s nápadem na cestu sem přišel – ale každopádně jsme jeli čtyři. Jedna dívka a tři pánové.

26.6.2017 v 23:21 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 319 | Diskuse

Lukáš Swoboda

Když církev zdědí dům v němž žijete. Aneb: "My jsme církev, my neděláme chyby" (dopsáno)

To se povedlo i mě. Zaklepali na dveře a něco chtěli. Jsem přívětivý. Svědky kohokoliv klidně vyslechnu ať rozšířím nejen obzory. Jenže!:-) Oni chtějí rozšířit jen jedno. Tvoji peněženku. Nebo tě prostě jen tak z legrace vyho...

26.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 1202 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4283

Změna je život, právě teď v africké divočině, průvodcuji, pozoruji a fotím.... a pořád se učím, uff. Marně se neříká "těžký život dobrodruha" (dvojklik na můj ksichtík)

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.